Třídenní dostaveníčko měli v pražské Štvanici všichni milovníci prkének na kolečkách, aby se utkali o vítězné stupně v Mystic Sk8 Cupu. Závěrečnou tečkou a odměnou bylo vystoupení Wohnoutů, kteří se několikrát této soutěže zúčastnili. Zakomponovat jejich koncert právě na tuto akci byl jistě dobrý nápad - zajistili si tak velmi početné publikum s mezinárodním přesahem. V rozhovoru mi před měsícem navíc prozradili, že nemají rádi speciální sety, protože se vždy něco... pokazí..., zatímco na normálních koncertech nejsou ve zbytečné svazující křeči.

Pánové proto vystoupili s dobrou náladou, na sobě měli trička a na každém bylo písmenko z názvu desky na hrudi a zádech. V pozadí scény se tyčila obrazovka s typickým W a na tu se promítaly animace. V popředí nestála čtveřice, jak jsme zvyklí, ale rovnou kvintet, výjimečně sestavený pro toto současné období.

Večer patřil dvou lidem, a to Michalovi Skořepovi a Honzovi Homolovi. Prvně jmenovaný dostal nelehký úkol naučit se během krátké doby kytarové party (nutně říct, že jich zrovna není málo) Honzy Homoly. Ten se v červenci zranil po pádu na kole. Naštěstí to tehdy odnesla jenom ruka. Po první operaci to vypadalo, že vše je na dobré cestě, ale tělo si řeklo své a s rukou se muselo podruhé pod kudlu. A nutná rekonvalescence je v rozporu s hraním.

Proto přišel na řadu náhradní plán, na který jsme ani v našem rozhovoru nepomysleli, přestože pánové tehdy vtipkovali, že Michala poté, co jim dělal producenta, střihače, ilustrátora a fotografa, ještě využijí k tomu, aby se stal i jejich šoférem nebo kuchařem. Na to zatím nedošlo, za zraněného Honzu ale zaskočil bravurně. Věrohodně napodobil jeho styl hraní, tedy až na píseň "Kulibrci", kdy přiznal, že ji hraje po svém. Přiznaný skalní fanda zkrátka ukázal svůj talent i svědomitost.

Honza se představil v netradiční roli jakéhosi průvodce večera. Po pódiu plul s mikrofonem v ruce, pohyboval se uvolněně. Bylo ho všude plno, až by se dalo říci, že to byla One Man Show, a vytvořil tak dojem frontmana s doprovodnou kapelou za zády. Divadelní etudy ztvárnil při písni "Kocovina", kdy se na pódiu vypotácel s lahví v ruce a předstíral, že nasává ve velkém. Věřím, že ho v tu chvíli svrběly ruce, že nemůže hrát. Slib doktorům až na drobné výjimky dodržel. Porušil ho jen tehdy, kdy Zemánek vyšel ze stínu a zaperlil dvěma songy. Prvně v lidově znějící písni "Slováci" si Honza vzal kytaru a Skořepa Zemánkovu basu. Podruhé v reggae zabaleném "Sólu pro Mouřenína", kdy došlo k nástrojové rošádě. Za bubny sedl Honza, basu si vzal Matěj a kytaru Fenek.

Ten víkend bylo takřka přetaclíkováno. Oblíbený herec Marek Taclík uváděl v pátek Žebřík a v neděli večer se zhostil role kmotra novorozené placky. Křtilo se panáky a Taclík poděkoval hudebníkům za to, že jsou, sám se totiž řadí mezi jejich fanoušky. Při děkovačce zazněla mnohým starším návštěvníkům známá melodie z kultovního seriálu "Dallas". Vtipnou tečkou byl moment, kdy se z reproduktorů ozvala stará klasika ze šedesátek "Hádej Matyldo" od Karla Hály a Zemánek, zatímco se držel kolem ramen s mladším z Homolovic bratrů, dělal, že zpívá on. Devadesátiminutovka utekla jak mávnutím proutku.

P. S.: Nutno podotknout, že Wohnout nezapomněli ani na detaily: hosté dostali u vstupu papírový pásek s ilustrací z desky, což na jednorázových akcích rozhodně nebývá běžné.