Kráčí dívka má
loukou, vískama,
kráčí dívka má po kraji.
Zvonky jí zvoní,
prý se jen pro ni,
prý se jen pro ni modrají.
Kráčí dívka má
loukou, vískama,
kraj má dívku rád.
Všechno ji dá
a odpovídá ji na pozdrav.
Má ji ráda srna hbitá,
moudrý pán, co ryby chytá,
má ji ráda rozložitá
lípa památná.
Má ji ráda vážka vodní,
útlou víru, tu má od ní,
přikouslý je na ni vodník,
snad ji též rád má.
Kráčí dívka má
loukou, vískama,
kráčí dívka má za štěstím.
Kráčí přes Vlašim,
snad půjde našim,
snad půjde našim náměstím.
Kráčí dívka má
loukou, vískama,
kráčí dívka k nám.
Všechno ji dám
a účet nový pak požádám.
Má ji ráda srna hbitá,
moudrý pán, co ryby chytá,
má ji ráda rozložitá
lípa památná.
Má ji ráda vážka vodní,
útlou víru, tu má od ní,
já ji též i taky vodník,
ať je pořád má,
ať je pořád má rád.
Kráčí dívka má
loukou, vískama,
kráčí dívka má k nám.
|
Petr Kolář:
Apollo:
