Dřív jsi býval romantik,
měl jsi šarm a v tanci cvik,
za mne by ses šel rád s sokem bít,
víc než ženu oddanou,
miluješ dnes kopanou,
a do hospody chodíš pivo pít.
Kde je láska, kde jsou květy,
kde je kouzlo večerů,
pročpak vše není jako dřív,
proč už nejsi poeta,
když já stále po léta,
na ty časy ráda vzpomínám.
Zlatý kočár větrem pádí,
veze píseň vzdálenou,
zlatý kočár větrem pádí,
snad nás koně doženou.
Do kočáru nasednem,
pojedeme nocí, dnem,
do dob kdys mě míval ještě rád,
uslyšíme tóny lyr,
zase budeš kavalír,
na cestu se nemusíme ptát.
Zas rozkvete zvadlý květ
a místo dýmu z cigaret,
pak nás omámí jak zavoní,
ucítíš jak voní bez,
uslyšíš jak hučí jez,
hvězdy se nám večer pokloní.
Zlatý kočár větrem pádí,
veze píseň vzdálenou,
zlatý kočár větrem pádí,
snad nás koně doženou.
Tu radost mi snad nezkazíš,
jinou nemám, dobře víš,
zahraj píseň, kterou dřív jsi hrál,
se mnou dej se na cestu
a veď mě jako nevěstu,
v mysli mé buď znovu admirál.
Zas rozkvete zvadlý květ
a místo dýmu z cigaret,
pak nás omámí jak zavoní,
ucítíš jak voní bez,
uslyšíš jak hučí jez,
hvězdy se nám večer pokloní.
Zlatý kočár větrem pádí,
veze píseň vzdálenou,
zlatý kočár větrem pádí,
snad nás koně doženou.
Zlatý kočár větrem pádí,
veze píseň vzdálenou,
zlatý kočár větrem pádí,
snad nás koně doženou.
|
Jitka Zelenková:
