Tichý zvon zazvoní
z věží chrámu Páně
a já po špičkách vyjdu ven.
Jako stín neslyšný
dojdu k staré bráně,
jenž má to nejkrásnější z jmen.
Ten, kdo prý
s půlnocí přijde tam,
od těch dob
nikdy víc není sám.
Já půjdu půlnocí
k bílé bráně
a přání své jí pošeptám.
Už dávno vím
proč ta stará brána,
za nocí hosty přijímá.
Bránou milenců
bývá zvána,
dál osud lásky v moci má.
Ve dvanáct
pohladím kamení,
svatý Ján se mi pak odmění.
A dá mi darem
jednoho pána,
jenž v ráj můj život promění.
Ve dvanáct
pohladím kamení,
svatý Ján se mi pak odmění.
A dá mi darem
jednoho pána,
jenž v ráj můj život promění.
Bráno milenců,
slyš mé přání,
já vím, že nejsem jediná.
Dej mu znát, dej mu znát,
že se marně brání
a marně ďábla zaklíná.
Dej mu znát,
že se má čeho bát,
ať má, či nemá mě rád.
Bráno milenců,
slyš mé přání,
že na něj čekám, dej mu znát.
Bráno milenců,
slyš mé přání,
že na něj čekám, dej mu znát.
|
Dano Heriban:
Zuzana Norisová:
Zuzana Norisová:
Fragile:
